Škoda, že zbraně šéfredaktorů v přestřelce minulý týden tak rychle vychladly. Ve virtuální pražské kavárně začala důležitá debata, jestli média, která nejsou v útočné frontě proti Babišovi, jsou kolaborantská, zaprodaná, ničí demokracii nebo rovnou rovna přisluhovačům nacistů (Bohumil Doležal přirovnal Respekt k Vlajce. Doplnění: Doležalova reakce). Ale dřív než debata pořádně začala, tak se změnila na pár urážek v délce 140 znaků (Dalibor Balšínek zatweetoval, že vekslák Bakala se spojil s agentem Burešem – Oprava: Balšínek podle svých slov myslel Parlamentní listy, ne Economii; Šafr si ve statusu nejspíš vymyslel Taberyho schůzky s Babišem) a Ondřej Štindl vše potom zrelativizoval v DVTV.
Spor je o tom, zda mají uvědomělá média proti Babišovi bojovat všemi prostředky a jestli každý, kdo není na správné straně barikády, je kolaborant. (A zrádce je třeba odkopnout a pošpinit, jako když Echo24 tvrdilo, že Jan Macháček prohlásil Babiše za Havlova následovníka.) Přitom mezi řádky šlo číst i nepříjemný pocit Echa24, že je na trůnu vrchního babišobijce vystřídal Pavel Šafr, Láďa Hruška české žurnalistiky, který má útočnou novinařinu přeci jen v krvi z časů Blesku a Reflexu.
Co na to Silvio?
Vzhledem k tomu, že se jedná o fenomén „Berlusonizace médií“, není nic lepšího, než si znovu přečíst brilantní knihu amerického profesora žurnalistiky z Columbia university, jak proces umírání médií v Itálii probíhal. (Něco bude opakování z článku do Orientace LN, který jsem psal řekněme v trochu naivní době, kdy ještě ani Doležalovi nebylo úplně jasné, jak Babiš po volbách vliv v médiích a politice uchopí.)
“One of the things that Berlusconi did by entering politics and militarizing his own media empire was to polarize the entire Italian press corps and eliminate any idea that the press might serve as an independent forum where the claims of the political world could be evaluated with an element of detachment. Berlusconi, Rupert Murdoch, and others have forged a countermodel in which journalism is purely a political weapon, with any effort at fairness cast aside except as smoke in the eyes of the ingenuous viewer.” (SILVIO’S SHADOW. Stille, Alexander, Columbia Journalism Review, Sep/Oct2006)
Alexander Stille skvěle v knize The Sack of Rome popisuje proměnu italské mediální krajiny: Největší obětí Berlusconiho útoku na média byl nakonec koncept nezávislé novinařiny. Všechna média a deníky se postupně dostala do jedné ze dvou škatulek: pro nebo proti premiérovi-oligarchovi. Veřejnost přestala věřit, že existuje novinařina, která se snaží o objektivitu. Každý naslouchal pouze svému táboru.
Berlusconi zaútočil na média opravdu bezprecedentně. Poměrně jasně ovládl státní televizi RAI, novináře opozičních listů se snažil přetáhnout nebo alespoň platit za služby. Měl také výhodu, že velké deníky patřily firmám, které byly na státu tak či onak závislé. A hlavně ovládl televizi v době, kdy byla stejně vlivná jako uhrančivá spirála Železného TV Nova. Sociologové dokázali odhadnout voliče před volbami nejlépe podle toho, jaký kanál nejčastěji sledovali. Ale nakonec mu pomohlo i to, že zničil důvěru v objektivní a neutrální zdroj informací. Rozdělil společnost a novináře označil za součást boje.
Boj, co je dobrý byznys
Pokud Babiš půjde stejným směrem, Šafr a komentátoři z podobných projektů mu vlastně nabíjejí do zásoby. Zvláště, když tisku věří jen 44 % lidí (relativně nejméně důvěryhodná veřejná instituce po církvích. Mimochodem prezidentovi věří také 44 %!). (Proces názorové až bojovné novinařiny se netýká jen Itálie, ale silně i amerických a britských médií v Murdochově vlastnictví. Politická potřeba se navíc snoubí s dobrým business modelem. Názorová žurnalistika je levná, rychlá a lépe se prodává. Zatímco nudně neutrální CNN zmírá – i z jiných důvodů -, názorově profilované republikánská FOX News a liberálnější MSNBC stále více ukusují z koláče pozůstalých.)
Na to, jak Echo24, Svobodné fórum a další nové projekty pracují s informacemi bude potřeba další blog. Předběžná a ne moc veselá prognóza: počet velkých médií v rukou miliardářů se rozšíří (Deník dle všeho kupuje Penta) a ti podobně jako Křetínský a Babiš neudělají ani základní nutná opatření (etické kodexy, nezávislá redakční rada). Dvořákova ČT bude stále opatrnější a další média se stanou silně názorová. Neutrální půda pro pár zbylých odtaje rychleji než ledovce v kampaních Greenpeace. Ta média, která budou o hledání skutečnosti usilovat, se v dalším poklesu důvěry utopí. Babišizaci v tom paradoxně pomůže Šafrizace.
Poznámka: V rámci dnešní bipolární scény je potřeba zdůraznit, že autor je toho názoru, že Babiš by měl Mafru a Impuls prodat, nebo alespoň udělat kroky, které oddělí redakční rozhodování od rozhodování majitele.
Poznámka 2: Pokouším se tímto psaním o experiment, který jsem nemohl dělat v novinách. Pokud najdete v článku chybu nebo důležité opomenutí, komentáře vítám a budu je postupně do článku doplňovat.
Doplnění 23.4.: Při doplňování jsem si všiml, že Adam Drda dokonce o odchodu Macháčka z Economie uvažuje takto paranoidně: „vrhá to bohužel nepěkné světlo i na redakci, pod jejíž hlavičkou dlouho a donedávna vystupoval.“ Stačilo zvednout telefon a zjistit, že Macháček byl v Respektu dosti nechtěným hostem.